Cintorín

1. ledna 2013 v 23:34 | Litzy
/bez obrázku/
Dobrý večer :-) Tak vám sem dávam aj niečo zo svojej tvorby, okrem Dadinej poviedky :-) Je to len také úplne krátke. Taká udalosť, alebo skôr chvíľa, čo ma napadne a ja to hneď napíšem... Možno z toho niekedy niečo bude, kto vie ;-)



Spolu s Nikou sme stáli na ceste pri mojom dome a rozprávali sme sa. Bolo to takto skoro každý deň, no dnes som od rána cítila, že sa niečo stane. Bavili sme sa o všetkom možnom a ja som zrazu videla známe auto, Stanove auto. Zastavil pri bráne cintorínu, čo je pár metrov od môjho domu. Bývam hneď pri cintoríne, čo sa mi nikdy nepáčilo, lebo sa tadiaľ bojím chodiť po tme sama. Stano vystúpil a s dosť smutným výrazom otvoril bránu.
-Asi ide k otcovmu hrobu, - skonštatovala potichu Nika. Kvôli ničomu inému by tu ani nešiel, avšak... ešte nikdy som ho tu nevidela prísť len tak, v hocijaký deň. Väčšinou tu boli s rodinou len vo výročné dni a na dušičky. Ale dnes prišiel sám.
-Nika? Pôjdem za ním, asi sa niečo stalo, keď je tu.
-Veď sa nemáte radi, načo by si tam išla. Vieš aký je k tebe vždy odmeraný.
V tomto má pravdu, odkedy sa poznáme vždy bol ku mne odmeraný, tak som sa potom začala k nemu správať rovnako ako on ku mne.
-Áno, viem. Ale aj tak idem za ním. Neskôr sa uvidíme.
Stanov otec zomrel keď mal len trinásť rokov, čo bola pre neho určite veľká rana. Z ničoho nič prísť o otca. Jeden deň tu bol s ním a na druhý deň bol preč.
Zozadu som sa priblížila k Stanovi. Kľačal pri hrobe, hlavu si podopieral rukou a nemo hľadel na pomník s menom Stanislav Petrovský. Teraz už vôbec nepochybujem, že sa niečo stalo. Podišla som z boku k hrobu. O pár sekúnd si ma Stano všimol a postavil sa.
-Ahoj, - pozdravila som ho neisto. Neodpovedal. Len sa jemne usmial. Ešte nikdy sa na mňa neusmial.
-Čo ty tu? - opýtal sa.
-Videla som, že tu ideš sám a vyzeral si byť smutný. Tak ma napadlo, že prídem k tebe a možno ma neodbiješ, - usmiala som sa.
Najprv sa usmial aj on, no úsmev z jeho tváre hneď zmizol.
-Viem, že sme nikdy neboli kamaráti, ale... čo sa stalo?
Mlčal.
-Mohol by som ťa o niečo poprosiť? - opýtal sa zrazu.
-Samozrejme, čokoľvek.
-Objím ma.
Jeho prosba ma zarazila, no keď som sa mu pozrela do tých smutných očí, nedokázala som ju odmietnuť. Pomaly som sa priblížila bližšie a objala ho.


Prečítali ste si to? Ak áno, skúste napísať čo sa podľa Vás Stanovi stalo? Ja viem je to dosť krátke, ale zaujíma ma Váš názor na tento krátky úryvok. Čo by mohlo byť pred tým ako prišiel na cintorín a čo môže nasledovať? :-)

Autorka: Litzy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 2. ledna 2013 v 10:25 | Reagovat

To bolo smutné... :) Koniec krásny. A neviem, čo mohlo byť predtým, ale zrejme sa mu stalo niečo, ž čoho bol smutný. (?)

2 Dáda Dáda | Web | 2. ledna 2013 v 11:56 | Reagovat

Moc ráda spřátelím =) Zapiš si mě =)

3 blogctvrteholky blogctvrteholky | 2. ledna 2013 v 12:02 | Reagovat

Hezky napsaný... Třeba mu umřela přítelkyně a tak šel na hřbitov vyplakat se otci?? :D

4 zpovednicecz zpovednicecz | 2. ledna 2013 v 12:05 | Reagovat

Ahoj!
Trápí tě něco? Láska, sex, přátelství a další? Ptej se přesně na tomto blogu!
http://zpovednicecz.blog.cz/
na otázky bude zodpovězeno max. do jednoho dne!

S pozdravem, Llie :)

5 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 12:22 | Reagovat

Je to smutný a krásný, ale netuším, co se mu mohli stát. Možná rozchod s přítelkyní, možná nějaká zlá událsot jako smrt, možná prostě špatný den? Nevím, ale je to nádherně napsáno:)

6 *Nelly *Nelly | Web | 2. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

taky píšu :))) povídky...a jak vidím tobě to jde hodně.

7 Černá Kočka Černá Kočka | Web | 2. ledna 2013 v 18:52 | Reagovat

Povedená povídka, píšeš skvěle, akorát se mi to trochu špatně četlo, protože je to slovensky, ale co nadělám :D A taky mě trochu zarazilo, že používáš místo uvozovek pomlčky, přijde mi to míň přehledný, ale to je tvoje věc.^^
A pokud jde o to, co se Stanovi stalo, to fakt netuším... Někdo mu umřel? Rozešla se s ním jeho láska? Nebo třeba jenom moc vzpomínal a pak se cejtil osaměle... Nevím, je celkem dost možností :D
Btw.: Nepíšeš i yaoi? Pokud ne, nechceš to zkusit? xD

8 glamour-brilliance glamour-brilliance | Web | 2. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Náš nový blog o módě..!

9 Černá Kočka Černá Kočka | Web | 2. ledna 2013 v 19:49 | Reagovat

Nemáš zač.^^
A yaoi je žánr pojednávající o milostném vztahu mezi dvěma muži... Ale předpokládám, že když to ani neznáš, tak asi nebudeš zrovna zastáncem yaoi xD Ale nevadí :D

10 ariven ariven | Web | 2. ledna 2013 v 20:06 | Reagovat

Pěkně napsaný... Takový hodně dojemný. Co se mu stalo? Řekla bych, že mu někdo umřel... Ale nevím, já tyhle věci moc neumím odhadovat. Nebo třeba bylo výročí smrti jeho otce? Nevim, ale povídka je vážně povedená :-)

11 Anka Anka | 3. ledna 2013 v 16:51 | Reagovat

To je dobré .. Si perfektná :)) ;-)

12 Litzy Litzy | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 23:10 | Reagovat

[11]:

[10]:

Ďakujem :-)

13 MsBrontofuzik MsBrontofuzik | Web | 4. ledna 2013 v 0:44 | Reagovat

Podla mňa umrel on, ja viem, mám moc bujnú fantáziu :D ale z toho mi to tak pripadá a ja by som to asi takým smerom ťahala, že umrel on, chcel aby ho objala, aby zistil, či sa mu to sníva, alebo je to realita. Zmena v správaní nastala až teraz, nie po smrti jeho otca, keď to nespôsobila smrť niekoho blízkeho, tak možno len jeho samotného. Predpokladala by som, že keď sa ho pokúsila objať, zistila, že ho nemôže objať. Na hrobe bolo napísané meno Stano, áno viem, že zvyknú rodičia pomenovávať deti podľa seba, ale ja mám proste bujnú fantáziu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama